Petr Bende (*8. srpna 1977, Ivančice) patří k hudebníkům, kteří si své místo na české scéně vydobyli poctivou prací, talentem i vytrvalostí. Kluk z moravského Újezdu u Rosic se k hudbě dostal už v pěti letech, kdy dostal první bicí soupravu, a od té doby ji ze svého života v podstatě nepustil. Postupně se z nadšeného muzikanta stal skladatel, textař a multiinstrumentalista, který prošel stovkami koncertů, soutěží i festivalů. Zásadním milníkem jeho kariéry byla stříbrná příčka v soutěži Česko hledá SuperStar (2005), která mu otevřela cestu k širokému publiku. Následovala úspěšná alba, zlatá deska, nominace na ceny Anděl i spolupráce s výraznými osobnostmi české hudební scény. Vedle autorské tvorby je Petr Bende neodmyslitelně spjatý také s tradičními vánočními koncerty „Hvězda“, které pořádá už od roku 1998. Dnes vystupuje se svou kapelou Petr Bende & band, neustále koncertuje a potvrzuje, že hudba pro něj není jen povoláním, ale životní cestou. V rozhovoru jsme si povídali nejen o jeho hudební dráze, ale i o rodině, tvorbě písní a o tom, co ho žene stále dopředu. Má 3 syny Matyase, Maxe a ročního Jonáše.

Pocházíte z jižní Moravy, ale několik let jste žil i v Ostravě-Porubě. Co Vám na téhle části města nejvíce přirostlo k srdci?
V Porubě jsem bydlel zhruba 15 let, i když o tom třeba ani mnoho lidí nevědělo. Poruba je skvělá, nabízí vše, co si člověk může přát. Ať už je to skvělé bydlení, spousta zeleně, parky, vyžití pro děti, super kulturu a místa, na kterých si nepřipadáte ani že jste ve městě. Navždy to bude mé oblíbené místo.

Když už jsme u Poruby — kdybyste měl dnes dát jeden tip na místo, které tam stojí za návštěvu, jaké by to bylo?
Určitě co dělá Porubu jedinečnou je její architektura, která Porubu tak dává do popředí, dvory pro děti, a hlavně zeleň a parky, které jsou úžasné. Hlavní třída má své kouzlo obchůdků, a v rámci přírody určitě Zámek Poruba, a pak třeba lesy okolo Myslivny. Je mnoho míst kam se dá zajít.

Ráda bych se ale vrátila zase o kus dál, až k Vašim kořenům. Vaše rodné Ivančice jsou městem, odkud pochází i Vladimír Menšík nebo Alfons Mucha. V čem podle Vás spočívá jejich kouzlo?
Já jsem se narodil v Ivančicích, ale vyrůstal jsem v Újezdu u Rosic. Tam žijí moji rodiče a kdykoliv se vrátím, cítím, že tam jsem opravdu doma. Kouzlo tohoto kraje je hlavně o lidech a jejich přístupu k sobě. Přátelské a lidské vnímání, které mám díky tomu v sobě hluboce zakořeněné. Ale vnímám takto celou Moravu. Je mnoho krásných míst, kde je opravdu překrásně, a proto jsem zůstal věrný
Moravě a mohu se hrdě označit za patriota, ať už jsem na severu, nebo na jihu.

Pojďme nyní přejít k Vaší práci. Jak vypadá Vaše aktuální koncertní období? Na co se mohou fanoušci v nejbližší době těšit?
Máme za sebou úspěšné vánoční turné, které je již tradiční. Letos to byl 28. ročník. Živé koncerty jsou to, co mě naplňuje. Začátek roku je pro mne ve znamení novoročních koncertů, plesů, přípravy nového singlu, příprav na natáčení videoklipu a také chci dodělat autorskou desku.

Vyšla Vám také deska největších hitů Petra Nováka s filharmonií. Můžete nám ji představit?
Na konci prázdnin vyšlo nové, živé album s Filharmonií Bohuslava Martinů, které vzdává hold legendě naší hudební scény. Písně Petra Nováka mám moc rád a jsem poctěn, že se podařilo zaznamenat výjimečný koncert, který vyšel nakonec na albu, a také že mám posvěcení od všech autorů, dědiců a kapely George & Beathovens v čele s Karlem Kahovcem a textařem Ivo Plickou. Autorem nových aranžmá pro filharmonii je Jan Lstibůrek a dirigentem Robert Kružík. Je to pro mne velká čest. Toto album vyšlo na CD a v limitované edici i na LP a také je k poslechu na všech streamovacích platformách. Info najdete na www.petrbende.cz.

A co nový autorský singl „Vítej“, který vyšel na podzim?
„Vítej“ je energická novinka, kde jsem podepsán pod hudbou i spoluprodukcí. Text k písni napsal můj kamarád Tomáš Tajchner, se kterým je to moje již několikátá spolupráce. O současný zvuk a výsledné aranžmá se postaral producent a kytarista Vít Štaigl, který se mnou připravil již druhý singl. Na bicí hrál jedinečný Roman Vícha a o finální mastering se postaral renomovaný Nick Watson z londýnského studia Fluid Mastering. „Vítej“ je svěží a pozitivní skladba, která přináší pro mne autentickou, silnou energii i pozitivní poselství.

A když jsme u tvorby — kde Vás práce baví nejvíc? Na pódiu, ve studiu, nebo při psaní nových skladeb?
Múza většinou přichází, když ji nečekám, až mám někdy pocit, že jsem zapisovatel skladeb, které se mi do mé mysli vkradou a není jiná možnost než si skladbu zahrát, třeba na kytaru, nebo piano, napsat text a celou ji ještě zaranžovat. Někdy to tak mám, a někdy si prostě udělám den ve svém domácím studiu a cíleně tvořím. Je to úžasné, když je den, kdy jste naladěni jen na tvorbu a nerušeně se necháte unášet na vlnách tónů. Nikdy jsem to, že jsem muzikant, nebral jako práci. Je to moje životní cesta, kterou si mohu pokorně a svobodně jít a každý den děkuji za to, že mi byla dána ta možnost, že mě živí to, co mne tak baví a naplňuje.

Mezi Vaše nejznámější skladby patří i nádherná píseň „Nad horú svítá“. Má svůj příběh? Prozradíte, jak vznikla?
Přesně si pamatuji naši tehdejší zkušebnu, která byla v kulturním domě v obci vedle mého rodiště a v obrovské zimě, jelikož se tam netopilo, jsme poprvé dávali s kapelou dohromady tu úvodní melodii. A stejně z té písně pořád cítím to slunce, které si nese. Původní nápad přinesl můj bývalý kytarista, a než jsem ji celou dopsal trvalo to mnoho let. Začal jsem ji s kapelou aranžovat někdy v roce 1999 a poslední refrény a výslednou aranž jsem dopsal až v roce 2005, kdy poprvé vyšla na oficiálním albu. „Nad horú svítá“ je vázaná k mému rodnému kraji, a i když vypráví o třicetileté válce, tak se v ní snoubí láska, touha, domov a vše co je nám tak zřetelně známé. Ještě bych ji rád někdy vdechl v duetu novou verzi a nový videoklip, jelikož je to téma pořád tak neskutečně aktuální.

Roky jste vystupoval na koncertech Věry Špinarové. Dala Vám do života nějakou radu, kterou máte dodnes před očima?
Poprvé jsme se setkal s Věrkou ve Zlíně v roce 1996 na festivalu a na tento okamžik nejde zapomenout. Když mi předávala hlavní cenu v kategorii zpěvák, tak mě před celým divadlem plácla přes zadek a řekla zásadní větu: „Ne, že přestaneš zpívat!“ To jsme ještě nevěděli, že spolu budeme zpívat, že budu hostem na mnoha koncertech a turné, a ona zase na mém vánočním koncertu, a že se naše životy propojí rodinně i přátelsky. Krásné dlouhé roky po jejím boku byly úžasné a jsem za to moc rád a děkuji. Mám ještě jednu písničku, kterou jsme s Věrkou společně nazpívali a nikde nevyšla. Tak třeba někdy přijde její čas.

Zažil jste ještě nějakou zásadní spolupráci, která Vás ovlivnila?
Dalším nezapomenutelným momentem v mojí hudební cestě byl den, když mi jednou zazvonil telefon a na druhé straně se ozvalo: „Ahoj Petře, tady je Karel Gott, nechceš mi napsat písničku?“ A tak se stalo, napsal jsem skladbu, Tomáš Roreček ji opatřil na mé oslovení textem, a byla na světě. Společné dny příprav, u piana, nad aranží, ve studiu, telefonáty nad texty a vznikla píseň, kterou si Karel oblíbil a vyšla na jeho albu. S mojí kapelou jsme ji pro něj s pokorou natočili. Pro kapelu a mne jako muzikanta a skladatele je to obrovská pocta a jsem rád, že jsem mohl být na blízku a neskutečně si vážím toho, že si právě Karel Gott všimnul mé autorské tvorby.

Muzikantský život bývá často velmi nepravidelný. Jak se Vám daří skloubit nabitý koncertní kalendář s rodinným životem?
Někdy to jde lépe a někdy hůře. Máme jako hudebníci sice „svobodné povolání“, ale skýtá to i svá negativa. Muzikant se musí naučit žít s nejistotou, jelikož nemáme jistotu v ničem, a to nám potvrdila doba kdy byl covid a uzavření všeho. Věříme jen sobě, kapele, lidem kolem a týmu, který s námi jde za společným snem. Kolik odehrajeme koncertů závisí na tom, jestli někoho Vaše tvorba oslovuje, jak máte postavené koncerty a jestli předáváte to co lidi baví. Já se o to snažím, a to co žiji, to i hraji a snažím se lidem předat energii, ve skladbách nějaké sdělení, se kterým třeba souzní, a na sólo koncertech je pobavit a také dát pocit, že jsou se mnou v mém obýváku a že zpívám opravdu každému, kdo na koncert přišel. Vše je ale také o práci, i když jak jsem říkal, já to jako práci nikdy neberu, ale musíte jít stále dopředu a já mám rád výzvy. V rodinném životě se to občas kloubí hůře, když je třeba vánoční turné a já jsem opravdu měsíc na cestách, ale plánuji si volné dny a chci být co nejvíce s dětmi, jelikož čas běží a každá chvíle je vzácná. Po čas roku je to jednodušší, jelikož hrajeme více přes víkend a v týdnu máme volno více dnů pro rodinu. Musí se prostě plánovat více dopředu.

Jste tatínek tří dětí, včetně malého miminka. Jak nový přírůstek změnil Váš každodenní rytmus?
Samozřejmě, že změnil významně! Tolik neponocuji a snažím se být zase ráno na nohou, když vstává. Je to super kluk. Celé to navíc vyvažuje to, že jsme se s přítelkyní stěhovali na vesnici za Ostravu do domečku, a díky ní cítím skvělé zázemí a oporu. To je nenahraditelné a jedinečné pro moji uměleckou duši. Nevadí mi vstávání, už nejsem tolik noční pták jako to bývalo kdysi, kdy jsem chodíval spávat nad ránem a dopoledne pro mne nebylo. Se staršími kluky se snažím držet jejich sportovní tempo, mám z nich velkou radost a mohu s nimi dělat zase věci, které je naplňují, a být jim co nejvíc nablízku. Proto i bydlím v jejich dosahu. Děti jsou nejvíc, a jsou nad všechny muzikantské sny.

A úplně na závěr. Když se ohlédnete za uplynulým rokem, který moment byl pro Vás nejsilnější a rád byste si ho přenesl i do toho příštího?
Těch pocitů, které mám v myšlenkách je opravdu hodně. Nesu toho v životě hodně s sebou, a to jak ty krásné vzpomínky, tak i ty méně přijemné, které nás ale zase posouvají jít lepší cestou. Úsměvy a radost mých dětí, poklid domova, energie, nebo rozzářené oči fanoušků na koncertech a v myšlenkách na závěr můj potutelný úsměv a víra v to, že jdu tím správným směrem.